Dodržování rychlostních limitů v silničním provozu je často vnímáno mechanicky – stačí jen nepatrně „překročit“ stanovenou hranici na tachometru a už lze být označen za viníka. Takové formální lpění na číslech však neodpovídá tomu, jak vypadá skutečná bezpečnost na silnici.
Bezpečnost není jen číslo
Největším rizikem pro řidiče není samotné překročení povolené rychlosti, ale to, jak na situaci reaguje, zda je unavený, jaký má technický stav vozu, kde má právě pozornost nebo jak dobře sleduje provoz kolem sebe. Ze zkušeností je patrné, že bezpečná jízda je komplexním procesem a často záleží i na aktuálních podmínkách, kvalitě vozovky či vnímavosti řidiče. Mechanické sledování rychlosti ignoruje všechny ostatní faktory, které mají na bezpečnost zásadní vliv.
Přestupek bez oběti
Pokud dojde pouze k „formálnímu“ překročení limitu, a přitom nedojde ke škodě nebo ohrožení ostatních, považuji udělování pokut za nelogické. Libertariánský pohled zdůrazňuje, že by v právním systému měly být postihovány skutečné škody, a ne porušení pravidla bez oběti působící jen jako náhodný administrativní přestupek. Tam, kde chybí oběť, by neměl být ani trest – podobně jako když někdo jenom mechanicky překročí rychlost na prázdné široké silnici v bezpečném autě.
Svoboda versus slepé následování pravidel
Často se ozývá hlas: „Je to zákon, musíš ho dodržet.“ Tento argument vede k situaci, kdy společnost slepě následuje pravidla, aniž by kriticky zkoumala jejich význam nebo chyby. Libertariánský pohled proto zdůrazňuje nutnost kritického myšlení a schopnosti zpochybňovat pravidla, pokud sama obsahují logické nebo praktické chyby. Zákony nejsou dokonalé a obsahují protimluvy – nelze je proto uplatňovat bez výjimky a kontextu.
Příklad: Pokutování skutečné škody
Rozumné řešení vidím v přístupu, kdy stát postihuje reálné škody – pokud někdo překročí rychlost, ale způsobí havárii nebo závažně ohrozí ostatní, následuje sankce za vzniklou újmu. Pokud ale porušil limit jen formálně, a nikomu tím nezpůsobil škodu ani ohrožení, mělo by být hodnocení individuální. Takový systém je spravedlivější, respektuje svobodu a zároveň chrání bezpečnost tam, kde je to opravdu nutné.
Svobodná společnost vyžaduje zodpovědnost
Skutečná svoboda znamená nejen možnost rozhodovat o svém jednání, ale také nést zodpovědnost za případné škody způsobené ostatním. Tento princip vyvažuje potřebu pořádku na silnici s důrazem na individuální svobodu a respekt k právům každého účastníka provozu. Za chyby je třeba nést následky, ale jen tehdy, když skutečně vzniknou – ne za prázdné formality.
Tímto bych chtěl vyzdvihnout přístup, kdy zákony slouží k ochraně svobody a bezpečnosti, ne k vymáhání bezobsahových pravidel. Dodržování rychlostních limitů by proto nemělo být pouhou administrativní povinností, ale součástí promyšlené bezpečnostní kultury založené na odpovědnosti a respektu k ostatním.