Připomíná mi to spíš prvky digitálního dohledu než opravdovou ochranu dětí. Místo smysluplné práce na edukaci a posilování kritického myšlení mladých zvolila cestu restrikcí, které jsou neefektivní a nebezpečné pro svobodu jednotlivce.
Lustrování uživatelů – riziko pro soukromí
Aby platformy splnily tuto direktivu, budou muset systematicky kontrolovat věk svých uživatelů. Ve výsledku se někde budou povalovat skeny občanských průkazů, pasů nebo jiných citlivých dokumentů. Riziko zneužití těchto dat je obrovské. Stačí jeden únik, a citlivé informace dětí či rodičů mohou být veřejné. To je zásadní zásah do soukromí, který nemá obdoby.
Ochrana dětí je jen zástěrkou
Tvrdí se, že zákaz chrání děti před negativními jevy na sítích. Ve skutečnosti to dětem nijak nepomůže. Mladí lidé si vždy najdou cestu k obsahu, který je zajímá, bez ohledu na zákazy. Opravdová ochrana spočívá v edukaci – v tom naučit je kriticky myslet, rozpoznávat manipulace a fake news. To je přesně to, kde EU selhává.
Motivace není ochrana, ale kontrola
Přístup, který EU aplikuje, mi připadá jako snaha o totální identifikaci každého uživatele na síti. Pokud by jim šlo opravdu o ochranu dětí, investovali by energii do rozumné digitální výchovy. Takhle to ale působí, že jediným cílem je získat dokonalý přehled o každém občanovi. Znamená to možnost dohledu, případně trestání za názory.
Evropě hrozí digitální bodový systém
Jak tato opatření pokračují, začíná EU připomínat totalitní superstát, který se inspiruje čínským systémem sociálních kreditů. Ideály svobody a individuálních práv se rozplývají pod nánosem předpisů, sledování a státní kontroly. Pokládám si otázku, jestli tohle je opravdu evropská budoucnost, kterou si přejeme.