Chráněná krajinná oblast bude zrušena! A jak z toho ven?

Svoboda a vlastnictví jsou základem svobodné společnosti. Když někdo vlastní pozemek, měl by mít možnost rozhodovat o tom, jak ho využívá, bez zásahů státu a bez diktátu úředníků, kteří se často řídí jen razítky a paragrafy. Vlastnictví znamená odpovědnost, ale i právo rozhodovat – a to musí být nedotknutelné.

Ochrana přírody ano, ale dobrovolně

Pokud někdo chce chránit přírodu, má plné právo tak činit – ale nikdo by neměl mít možnost nutit ostatní, aby to dělali povinně. Chtít vyhlásit chráněnou krajinnou oblast je legitimní záměr, ale v právním státě by to mělo být jednoduché a poctivé: kup si pozemky, které chceš chránit, a chraň je podle svého přesvědčení. Kdo dokáže lidi přesvědčit, že to dává smysl, najde podporu dobrovolně. Kdo to nedokáže, nemá právo si vynucovat souhlas zákonem.

Stát není vlastník všeho

Velký problém dnešního přístupu je, že stát se chová, jako by všechno patřilo jemu. Přitom majetek patří konkrétním lidem – a ti by měli mít poslední slovo. Když stát svévolně oznámí, že určitá oblast je chráněná, a zakáže majiteli jakoukoli činnost, vysílá tím jasný signál: tvoje vlastnictví platí jen tehdy, když to my dovolíme. To není svoboda, to je státní monopol moci.

Kde končí respekt, končí svoboda

Libertariánský postoj je jasný – jakmile se začne oslabovat ochrana soukromého vlastnictví, mizí svoboda. Každý zákon, který nutí lidi jednat proti jejich vůli nebo zájmům, byť s „ušlechtilým cílem“, je formou nátlaku a buzerace. Stát má být služebník, ne pán. Skutečná ochrana krajiny vzniká, když lidé dobrovolně investují do jejího zachování, protože jí věří a chtějí ji chránit – ne proto, že se bojí úředníků.

Svoboda funguje lépe než donucení

Když stát zavádí zákazy místo podpory svobodných iniciativ, ničí přirozenou motivaci lidí pečovat o své okolí. Dobrý hospodář nepotřebuje paragraf, aby se choval zodpovědně. Naopak – zákazy a sankce v lidech vyvolávají pocit, že majetek už není jejich. Ale pokud by se hrálo fér, vznikly by desítky soukromých rezervací, komunitních projektů a iniciativ, které by rozvíjely krajinu přirozeně a trvale.

Méně zákonů, více svobody

Ochrana přírody a ochrana svobody nejsou v rozporu, pokud se dějí dobrovolně. Každý krok, kterým stát zasahuje do práv vlastníků, nás vzdaluje svobodě a posiluje systém, kde se rozhoduje hrozbou pokut místo dohodou. Je čas říct dost státní buzeraci a vrátit lidem právo rozhodovat o tom, co je jejich. Skutečně svobodná společnost může fungovat jedině tehdy, když se nenechá řídit silou, ale zodpovědností a respektem.